Vítězové a nominovaní

Kniha byla vydána u příležitosti významných výročí obce v červnu 2022. Popisuje život a historii obce od první písemné zmínkyz roku 1352 až po rok 2020.

Jedná se o třetí významně rozšířené vydání o celkovém počtu 784 stran. Bohatě obrazově vybavená kniha o historii Liberce a jeho čtvrtí od pravěku do poloviny roku 2020. Na sestavení se podílelo více než 80 autorů. Nejnovější doplněnou část (68 str.) o letech 2003 – 2022 zpracoval po textové stránce Jan Hnělička. Předchozí kapitoly byly redigovány a v několika případech pozměněny podle vývoje historických znalostí.  

Autor knihy Luděk Lukovka zúročil léta spolupráce s libereckým fotografem Petrem Šimrem v reprezentativní monografii, která je i katalogem k nedávno proběhlé úspěšné výstave v Severočeském muzeu. Kniha Petr Šimr / Portrét města je komplexní obrazovou výpovědí o živote obyvatel Liberce od 70. let až do současnosti. Černobílé fotografie jsou jedinečným svědectvím skvělého dokumentaristy, který v černobílé škále výstižně portrétuje život obyvatel v dynamicky se měnícím městě v průběhu času. Dnes už klasicky zachycený „reálný socialismus“ na severu se snoubí s radikálním přechodem do porevolučních let a zachycuje esenci města po Ještědem nerozlučně spjatého se svými obyvateli. Šimr svým dílem pomohl zachovat paměť města, které svou identitu a své zakotvení stále hledá. Úvodní studie autora začleňuje fotografa mezi přední dokumentární fotografy v Čechách. Knihu plnou syrových záběrů pouličního života, v němž nechybí situační humor, graficky zdařile upravil Sam Mikolášek a její podobě prospělo i zadání tiskárně Helbich a.s., jedné z nejlepších tiskáren výtvarných a fotografických publikací na trhu. 

Jak se v Podještědí oblékali naši předkové na pouť, co si brávali na tancovačku a v čem chodili na pole? Co jsou kožinky, krejzlík, či mezulán? To jsou jedny z mnoha otázek, na něž přináší odpověď zbrusu nová publikace Podještědský lidový oděv v proměnách času od autorské dvojice Jaroslav Horáček a Ivana Rozkovcová. Kniha je shrnutím takřka desetileté badatelské práce, díky níž je možné zblízka nahlédnout na způsob odívání a jeho proměny v oblasti Podještědí. Co do rozsahu je prozatím nejrozsáhlejším zpracováním tohoto tématu.  Záměrem této přehledné publikace je umožnit čtenáři porozumět tradičnímu lidovému oděvu jako celku, jeho jednotlivým částem a jejich významu. Zároveň je též příběhem oděvu coby němého svědka, který člověka doprovázel v každé době. Autoři kladou důraz jak na průzkum dochovaných oděvních součástek v muzejních a soukromých sbírkách, tak na rozbor dobových písemných pramenů, které odkrývají dosud nečekané souvislosti. Dále pak je prostor věnován i představení často opomíjených osobností místních badatelů, kteří se v minulosti lidovému oděvu, dokumentování či mapování podještědské tradiční lidové kultury věnovaly. 

Kniha přináší v českém a německém jazyce pověsti, které sesbírala z dobových knih a tiskovin a literárně zpracovala Petra Laurinová. Čtenář v ní nahlédne do života lidí, kteří náš kraj obývali dávno před tím, než byli po druhé světové válce odsunuti. 

Kniha je mozaikou zarámovanou jednou lokací a jedním stoletím. V krátkých kapitolách vedle objektivních dějin stojí osudy tamních rodin, jedinců i žijících pamětníků. Páteř tvoří trefné citace z dobových novin i literatury. Spolu s návratnými motivy a odkazy jde o kompozičně i myšlenkově sevřené dílo okořeněné autorovým vtipem, břitkostí či poetikou. Zrodil se překvapivě živý a citlivý portrét Kučerova rodiště i bydliště, v němž vskutku originálně vyvstávají dramatické dějiny dvojjazyčného a bikulturního města. V jeho osudu, místy mimořádně drsném, je nenápadně skryt i příběh jedné středoevropské země ve dvacátém století.

Cizinec je název knížky pro malé děti a jejich rodiče i název lekce pro malé školáky. Knížku vydalo Dramacentrum Bezejména a s nadšením můžeme oznámit, že je vytištěná a k mání! Příběh zvířátek, vyděšených z tajemného cizince, kterého spatřil "starý, skoro slepý vlk", je příběhem o lidské hlouposti, s níž někdy věříme "elitám" a bojíme se neznámého, příběhem vyvolané nenávisti, příběhem strachu ze ztráty autority, ale také příběhem laskavosti a ochoty pomáhat. Knížka i lekce pro pedagogy vznikla díky podpoře Libereckého kraje a Statutárního města Liberec (projekt On). Lekce je na webu Dramacentra Bezejména volně ke stažení.

Československému lisovanému sklu z let 1945-1989 je dopřávána stále větší pozornost nejen historiků a kurátorů skla. Stalo se zajímavým tématem pro teoretiky a historiky průmyslového designu a užitého umění, inspirací pro současné designéry a v neposlední řadě stále vyhledávanějším sběratelským artiklem. 

Jako autorce se mi píše o vlastní knize těžko. Vypůjčila jsem si proto jednu z glos jedné ze čtenářek uveřejňenou na stránkách ČBDB"  První kniha tohoto roku nasadila hoooodně vysokou laťku. Severní Skandinávie, Jizerky, husky, zajímavé osobnosti kolem psů, nějaká ta životní moudra z vlastních zkušeností a velmi blízký pohled na svět - tohle je jasná srdcovka. Na jednu stranu mi bylo líto, že textu je méně a čtení letí a nejde zastavit jako psí spřežení na prvních 20 km, na stranu druhou je všechno podstatné v knize zahrnuto a asi by další kapitoly byly nadstavování. Obsah je samozřejmě to nejdůležitější, ale musím uznat, že styl psaní nezaostává - úderný a zajímavý. O fotografiích ani nemluvě (i ty méně kvalitní mají silnou výpověď) a kompozice, kdy knihu otevírají i uzavírají Odinovi vyslanci, je bez chybičky. Cestu Jany Henychové již chvíli sleduji - jako mnozí, kteří se o tuto tématiku zajímají, a vždy na mě působila jako tvrdý člověk. Mýlila jsem se, silná ano, ale ne tvrdá. Bez jakékoliv idealizace či zbožnění má její osoba, sny i smečka můj velký obdiv především pro směr, kterým se ubírají (a tentokrát tím nemyslím jen "na sever").

Každé město má svou historii, i to naše. Latinské přísloví praví, že historie je učitelkou života. A poznat historii místa, ve kterém žijeme a které máme rádi, nás může jen obohatit. Proto se město Rokytnice nad Jizerou ujalo vydání českého překladu německé monografie o našem krkonošském městě a širším okolí. V květnu loňského roku vyšla dlouho očekávaná kniha Stará vlast Rokytnice v Krkonoších.  Originál knihy byl vydán již v roce 1991 německým krajanským spolkem Hohenelbe / Riesengebirge e. V. pod názvem Die alte Heimat Rochlitz im Riesengebirge. Autorem knihy je Prof. Dr. Hans Pichler, jenž velmi důkladně a detailně sbíral podklady a historická fakta v semilském okresním archivu i ve farních kronikách v celém kraji. Studoval zdejší krajinu, místní názvosloví mnohých míst a zaznamenával vzpomínky pamětníků.  Kniha Stará vlast Rokytnice v Krkonoších tak obsahuje podrobnou historii města a širšího okolí i popis života zdejších obyvatel od doby prvního osídlení až do poválečných let. V této vzpomínkové a místopisné knize nechybí bohatý obrazový a dokumentační materiál, cenné fotografie a samostatná kapitola je věnována zdejšímu nevšednímu nářečí. Kniha navíc obsahuje i čtyři samostatně mapové listy. Česká verze je pak doplněna o předmluvu nakladatele a komentář historika Krkonošského muzea.  Po získání licenčních práv a podpory autora jsme usilovně pracovali na možnosti předložit ji konečně i českým čtenářům. Vybrali jsme skvělou překladatelku a nadšeně jsme se zapojili do pátrání po českých ekvivalentech místního pojmenování, a nakonec se podařilo přeložit i náročnou kapitolu místního dialektu.  Na svůj překlad do češtiny čekala kniha dlouhých 30 let. Válečné rány zahladil čas a Stará vlast Rokytnice v Krkonoších se stala velmi vyhledávanou knihou, která snad splnila svůj účel – dostala se do domácích knihoven mnohých lidí, kteří se v našem kraji narodili anebo k němu mají blízký vztah. A bude tak životem provázet i další a další generace.  O velkém zájmu svědčí i nutný dotisk knihy, kterým jsme chtěli zaručit, aby se publikace dostala všem, kteří o ni projeví zájem. 

Waldvilla je román s detektivními prvky, inspirovaný skutečnými událostmi. V centru příběhu stojí tajemná Lesní vila, která se stala němým svědkem přelomových dějinných okamžiků a v jejímž stínu došlo k několika zločinům. Lidské osudy propojené napříč desetiletími se skládají do mozaiky, v níž každý kamínek má své pevné místo a vytváří obraz postihující období od počátku 20. století po současnost. Vyprávění má svižné tempo, obsahuje živé dialogy a vyjadřuje naději, že skrz jakoukoliv temnotu prosvítají paprsky světla. Předobraz románové vily se nachází v Liberci, kde do dnešních dnů připomíná období rozkvětu města spjaté s textilními magnáty z rodiny Liebiegů.

Titul je složen ze dvou samostatných publikací, uložených v pevné kartonové etui. První část stručně pojednává o historii smržovského panství, historii vyznačování majetkových hranic a vzniku bezmála 200 let staré hranice, vymezující desfourské lesy a jejich současný stav. Druhá část je katalog všech doposud dohledaných mezníků k datu vydání, s jejich identifikačními znaky. Katalog obsahuje bezmála 2000 těchto bodů. 

Kniha dokumentuje obec a její části od vzniku r. 1375 až do současnosti. Významnou částí je přeložená kronika obce Heřmanic a Kristiánova a získané dokumenty od původních obyvatel obce. Tyto dokumenty získával obec dlouho řadu let formou darů, burz, koupí... nejen v České republice, ale i v zahraničí. Kniha popisuje a mapuje konkrétní události v obci a v jejím okolí. Připomíná zapomenutý život zdejšího kraje z důvodu nuceného odsunu místního obyvatelstva, které bylo po roce 1945 nahrazeno přistěhovalci z vnitrozemí. Tímto krokem byla přerušena dlouhá historie obce. Význam knihy je v připomenutí mimořádných krizových událostí a v ucelené sbírce obnovených zapomenutých a poškozených fotografií, map a dalších tiskovin pro budoucí generace. 

Kniha obsahuje kompletní soubor lidových vyprávění německých obyvatel Jablonecka, jež byly od časů „zázračného doktora Jizerských hor“ o této postavě napsány. Doplňuje je i několik textů českých. Pověsti jsou zajímavé šíří záběru, protože díky němu je dobře patrné, jak se v průběhu doby pohled na postavu doktora Kittela proměňoval. Z textů vyzařuje atmosféra zdejšího kraje na jazykovém rozhraní, tedy to, čemu dnes tak rádi říkáme genius loci. Ozřejmují, jak se tradice českých a německých obyvatel vzájemně prolínaly a obohacovaly, přes veškerou snahu se odlišit. Čtenář v knize nenajde jen adaptace lidových vyprávění, ale také doplňující informace v podobě poznámek, vysvětlivek, soupisu literatury o doktoru Kittelovi a dalších textů. Z německých pramenů přeložila Kateřina Šidlofová, ilustroval Petr Korunka.

Poetický cyklus Zápisky z garsonky je neskrývaně autobiografický – garsonka, kterou obývá malý chlapec spolu se svou invalidní matkou, je plná knih, gramodesek a matčiných svobodomyslných přátel. Protipól bezpečného, avšak křehkého světa panelákového bytu na libereckém kopci představuje mocný, chladný řád v domě prarodičů pod kopcem. Jednoznačný a neproblematický vesmír dítěte se postupem času smršťuje; přichází nevyhnutelný zápas o identitu a životní prostor – zprvu v náznacích, později se vší naléhavostí. Hledání rovnováhy mezi volností a disciplínou, mezi „nahoře" a „dole", mezi vášní a nadhledem a v neposlední řadě i mezi tragédií a groteskou můžeme sledovat jak v jednotlivých drobných příbězích, tak v rovině jazykové. Právě promyšlená práce s jazykem a palčivě prožitými motivy skladbu propojují v hluboký a přitom čtivý celek.

Publikace je výsledkem několikaletého výzkumu v archivech a v terénu. Vůbec poprvé přináší a vyhodnocuje řadu informací, týkající se předprůmyslové a průmyslové výroby na Frýdlantsku. Věnuje se nejen výrobním stavbám – mlýnům, pilám, cihelnám nebo textilkám, ale také vývoji osídlení, proměnám krajiny a hospodářským vztahům. Zvláštní pozornost věnuje konceptu protoindustrializace a jeho použitelnosti na frýdlantské panství. Je opatřena bohatým obrazovým doprovodem v podobě historických stavebních plánů a map, dobových a současných fotografií, grafů a schémat. Patnáct staveb představujících různé typologické skupiny je podrobně představeno ve vedlejších textech. Kniha vychází z disertační práce autora obhájené na katedře architektury Fakulty stavební ČVUT v Praze.

Kniha Česká Lípa město na Ploučnici je zatím neobsáhlejší dílo o České Lípě sepsané a v této souborné formě rovněž vydané. Zachycuje vývoj České Lípa od samých prvopočátků až do 90. let minulého století. Kromě historie tu najdeme také kapitoly věnované přírodě, kostelům, významným městským stavbám včetně radnice, školním budovám, dopravě a železnici, řece Ploučnici, ulicím a historii jejich názvů, významným rodům, purkmistrům i starostům. Kniha je koncepčně rozdělena do tří částí. První obsahuje chronologický historický příběh, druhá část se věnuje některým výraznějším tématům, která jsou pro město výrazná a ve třetí části jsou témata zpracována stručně, informačně. Kniha je doplněna o bohatý obrazový materiál získaný v příslušných institucích, ale také ze soukromých sbírek a archivů.

Jde o román spadající do žánru městské fantasy, pro který je typické, že se fantastický příběh odehrává v kulisách města. V případě knihy Ve stínu Rudé věže je tímto městem Liberec. Příběh je situován do alternativní budoucnosti (rok 2025), v níž se Česko se stává jedinou zemí na světě, kde funguje magie. Vládu přebírá temný mág, který si za hlavní město volí Liberec a v lokalitě Liberecké výšiny buduje nové administrativní a vládní centrum Rudou věž. V souladu se změnami nastolenými magií se proměňuje i město samo. V lokalitě Výstaviště vyvěrají termální prameny, galerie slouží jako hudební bar, v muzeu sídlí ambasáda Ruské federace, do Jezírka u bývalé zoologické zahrady chodí lidé lovit zlaté rybky a pozorovat ptáky ohniváky, v Harcovské přehradě žijí vodní draci a v okolních lesích mají hnízda harpyje a gryfové… Do Liberce přijíždí lovec bestií a nájemný strážce Nataniel Skalický s cílem magii zničit a vše vrátit do starých kolejí, a zaplétá se do boje o moc mezi temným mágem a jeho synem. Kniha představuje první z volně na sebe navazujících příběhů, které budou v následujících letech vycházet v cyklu s názvem Purpurová noc.

Publikace je reprezentativním katalogem k výstavě "Vincenz Jake - podmalby na skel", která proběhla v Severočeském muzeu v létě 2017. Publikace se skládá ze dvou částí - textové, kde jsou prezentovány čtyři různé pohledy na život a dílo Vincenze Jankeho, a obrazové, která čtenáře seznamuje s většinou podmaleb z Jankeho dílny, případně jeho okruhu. Celá publikace je dvojjazyčná, česko-německá, včetně poznámkového aparátu u jednotlivých studií a popisek k reprodukcím. Textová část prezentuje studie dvou českých (Luboš Kafka, Bohunka Krámská) a dvou německých (Wolfgang Steiner, Christoph Trepesch) badatelů. Vlastnímu katalogu předcházejí čtyři studie věnované osobnosti malíře skla Vincenze Jankeho. Rozsáhlá práce Luboše Kafky z etnologického ústavu AV ČR se zabývá podrobným vývojem severočeské podmalby na skle, doloženým jedenácti reprodukcemi podmaleb na skle a místem V. Jankeho ve vývojové řadě. Wolfgang Steiner, znalec a sběratel Jankeho díla shrnul okolnosti určení signatury "Janke Vin. Hayde" na podmalbě Křest Kristův a rešerše k V. Jankemu ze severočeských archivů. Christoph Trepesch, ředitel Kunstsammlungen und Museen Augsburg, se věnoval kritickému rozboru stylu malby V. Jankeho. Na jednom významném díle ukázal všechny typické rysy Jankeho tvorby a svůj příspěvek skončil přehledem charakteristických prvků jeho děl. Bohunka Krámská se zaměřila na genealogický průzkum rodin obchodníků a malířů skla Jankeho a na studium archiválií velkostatku Sloup a Horní Libchava a magistrátu Nového Boru. Obrazová část katalogu zahrnuje reprodukce 150 celostránkových podmaleb na skle, které se mohou stát vodítkem při určování podmaleb. Zhruba polovina prezentovaných děl byla ke zhlédnutí na výstavě Severočeského muzea. 

V knize je popsáno několik set přírodních zajímavostí, které leží v oblasti mezi Turnovem, Libercem, Jablonným v Podještědí a Mnichovým Hradištěm. Velká část lokalit je navíc zobrazena na fotografii. Kromě téměř osmi set barevných fotografií kniha obsahuje ilustrace a básně o podještědské krajině. Součástí publikace jsou výsledky rozborů vody patnácti pramenů či slovník geologických pojmů. Nechybí ani sedm dvoustránkových turistických map s vyznačenými polohami vybraných zájmových lokalit, zjednodušená geologická mapa a 3D pohled ze stínovaného modelu reliéfu ČR. Kniha může posloužit jako obrazový turistický průvodce po krajině malebného Podještědí. Publikace byla vydána koncem listopadu 2017 v nákladu 1600 ks. K 20. 2. 2018 však již byla téměř vyprodána, proto byl udělán dotisk v nákladu 800 ks. 

Spolek rodáků a přátel Hodkovic vydává malý sborník výletů po městě Hodkovice nad Mohelkou a blízkém okolí. V uplynulých deseti letech jste měli příležitost vydat se na deset Cest za poznáním. Nyní si můžete připomenout všechna vyprávění nebo se inspirovat k novým putováním. Kniha obsahuje 100 stran s popisem historických zajímavostí Hodkovic, řadu historických fotografií a 10 přehledných mapek. Může být průvodcem po toulkách pro všehcny, které zajímá zdejší minulost nebo na svých cestách rádi "objevují" drobné památky skryté v krajině. 

V polovině prosince minulého roku spatřila světlo světa výpravná knižní publikace Jan Nepomuk hrabě Harrach - ze života českého kavalíra. Představuje význačnou osobnost českých dějin druhé poloviny 19. stolení, výrazně spojenou s naším regionem. Autorem knihy je historik Jan Luštinec (jen dvě z třiadvaceti kapitol doplnili J. Tlustý a P. Nose), který v ní zúročil několik desetiletí práce v Krkonošském muzeu v Jilemnici, sídlícím v budově bývalého harrachovského zámku. Autor v závěrečné poznámce doufá, že by podnícení zájmu veřejnosti o mimořádnou osobnost hraběte Jana mohlo vyústit ve vydání podrobné monografie. Každopádně po takto obsahově vyčerpávající a přitom čtenářsky přívětivé, obrazově bohaté a čtivé knížce budou mít tvůrci případné další publikace nelehkou úlohu. Vázanou knihu formátu 30x21 cm o 336 stranách vydala správa KRNAP a je k dostání v jejím e-shopu a všech prodejních místech - informačních střediscích a muzeích Správy za 399 korun.

Kniha Písečníci a bludný asteroid je vesmírné dobrodružství odehrávající se v daleké budoucnosti. Líčí dobrodružství sirotků Tomáše a malé Lucka na planetě Písečnice, jejich cestu tajemnými mimozemskými doly, nečekanou cestu do vesmíru a příběhy na vesmírné akademii. Kniha představuje čtivý a zábavný příběh s poutavými ilustracemi podporující čtení dětí a mládeže od devíti let nebo také společné čtení rodičů s dětmi. Ačkoliv je v knize na prvním místě příběh, čtenáři se nenápadnou cestou dozvědí i něco nového o vesmíru a kosmonautice. Většina komentářů ale mluví především o důrazu na přátelství a pozitivní vzory. Řada lidí také neskrývá příjemné překvapení nad vesmírným tématem knihy pro mládež, které dokáže zaujmout i některé kluky čtenáře. V líčení vesmírného prostředí v sobě autor nezapře technika a pedagoga a dokazuje, že i netechnici se sci-fi nemusí bát. 

Kniha Žít v Liberci je souborem osobních vzpomínek autora na předškolní dětství za války na Pražské povstání 1945 v Kyjích na periferii Prahy. Odchod rodiny za otcem lékařem, vyslaným gen. Kutlvašrem, velitelem Pražského povstání do štábu vojenské posádky v Liberci, začal docela novou kapitolu chlapcova života.  Nástup do české školy, skautování, prostředí velkého města pod horami, nový domov u lesa v nejistých podmínkách nové nabyté svobody vnímal chlapec jako dobrodružství, stejně jako hry se zbraněmi „války“ s dětmi ze sběrného tábora Němců za „Kopce“ a řadu podrobně popsaných příhod. Nástup února 1948 je posuzován dětským pohledem. Stejně charakteristicky přibližuje i několik významných politických osobností Liberce, sousedů a především lídrů obou opozičních táborů, komunistického poslance Jana Haruse, kterého poznal osobně a poslance za sociální demokracii, redaktora dr. Veverky bydlícího nedaleko. Chlapec pozorně vnímá rozhovory rodičů a vyšetřování teroristického výbuchu v domě pod nemocnicí, kdy se otec, jako kriminalista prvně střetl s StB. Předčasně tak vyspívá a zažívá výklad dramatických událostí ve škole a doma.  Následovalo otcovo zatčení, vyšetřování a soud, stejně jako dlouholeté věznění a život rodiny jako občanů III. řádu. Průběh vojny už popisuje chlapec proměňující se v muže, jako dělostřelec zažívá po tři měsíce dramatické verbování komunistickou vojenskou kontrarozvědkou. Po návratu z vojny pracuje v dělnické profesi, je mu dovoleno dálkově studovat na FF UK i nekvalifikovaně vyučovat. Srpen 1968 ho hluboce zasahuje. Epizodické setkání s Václavem Havlem na ostřelovaném náměstí u liberecké radnice se stane jejich novým tématem, kdy pracuje po 25 letech v jeho prezidentské kanceláři.  Předchází ale nadšeně uvítaná „sametová revoluce“ a funkce mluvčího OF. Po dvaceti normalizačních letech v profesi stavebního dělníka je kooptován do Federálního shromáždění v prosinci 1989. Vyučuje na liberecké vysoké škole, kde působil i jako předseda Akademického senátu, což mu umožňuje zúčastnit se přeměny VŠST v Technickou univerzitu.  Kniha byla psána se záměrem přiblížit čtivou formou autorovy zážitky zejména občanům našeho města i regionu. Podat převratné dějiny druhé půle minulého století jako obhajobu demokratického systému a tradičních evropských hodnot. 

Jedná se o 4. díl plánované šestisvazkové edice popisující Jizerské hory a jejich okolí z různých úhlů pohledu. První 3 díly byly věnovány především přírodě, tento začíná společenskou část ediční řady. Zahrnuje historii širšího okolí hor, včetně jejich polské části. Totéž se týká kultury a umění. Dějinný vývoj je doplněn o různé medailonky, rodokmeny šlechty, podrobnosti a citace z dobových pramenů. Kniha má bohatý ilustrační doprovod.

Polykat peří je první básnická sbírka Josefa Kučery a představuje dosud nepublikované básně z různých období, převážně z posledních let, spolu s několika básněmi publikovanými časopisecky (Host, Tvar). Sbírka je členěna tematicky do čtyř oddílů na básně atmosférické, intimní, meziměstské a básně osobní, neukotvené.

Kniha je určená čtenářům a milovníkům klasických příběhů s nádechem regionálních pohádek a pověstí od 3 do 100 let. Hemží se krajovými nářečnými výrazy a lidovou češtinou v šířce její malebnosti. Nemá barevný výtvarný doprovod, to aby dětská fantazie mohla s pastelkou v ruce vybarvit a dotvořit si příběh po svém. Titul obsahuje 21 pohádek, poudaček a pověstí kraje pod Kozákovem, 9 pracovních domalovánek a jako bonus jednu z pohádek rozpracovanou jako scénář pro školní představení.

Publikace systematicky mapuje umělecká díla a plastiky ve veřejném prostoru, která vznikla zejména v souvislosti s budováním občanské vybavenosti mezi lety 1945 - 1989 v České Lípě. Fotograficky, stručným popisem, uměleckou charakteristikou, dobovými souvislostmi i historickými snímky je představeno 46 děl, která za tu dobu vznikla. 33 z nich se dochovalo na svém místě, část děl je nenávratně zničených či ztracených. Autoři pro širokou veřejnost objevili památky mnohdy špičkových umělců a špičkové výtvarné kvality (K. V. Novák, I. Rozsypal, V. Preclík nebo V. Procházka). Smyslem knihy není jen statický soupis, ale zejména vytvoření předpolí k záchraně těchto děl a jejich pravidelné údržbě. Mapové podklady pak mají sloužit i jako neotřelý turistický materiál.

Publikace přibližuje životní osudy českého dobrodruha Čeňka Paclta, pocházejícího z Turnova. Paclt patří vedle Emila Holuba, Enriquea S. Vráze či Josefa Kořenského mezi naše nejznámější cestovatele 19. století. Mezi českými dobrodruhy a cestovateli má však významné prvenství: jako první navštívil všech pět obydlených kontinentů a zanechal o tom písemné svědectví. Stěžejní část práce se zaměřuje na Pacltova cestovatelská dobrodružství. Nejdříve je zmíněno jeho mládí a první cesty po Evropě, poté odchod za oceán a vstup do americké armády. Později vycestoval do Austrálie, navštívil i Asii a Nový Zéland. Přestože po návratu do Čech plánoval v rodné zemi zůstat, nakonec se z politických důvodů a z touhy poznávat nové kraje vydal do Afriky. Zde se živil především jako hledač diamantů. V Africe Paclt prožil sedmnáct let a do své rodné země se již nevrátil. 

Jedná se o první knihu historika Jana Havelky, který do ní vtělil svá desetiletá bádání v krajině Podještědí. Mapuje nejenom historii bývalých obcí Chvalčovic a Hradčan u Českého Dubu včetně jejich historických částí Letařovic, Trávníčku, Klamorny a Dehtár. Jde o první díl zamýšlené třídílné edice, připravované ve spolupráci s obcí Bílá. V dalších letech jsou naplánovány ke zpracování a vydání historie bývalých obcí Petrašovic, Vesce a Kohoutovic (Příběh podještědské obce II) a Bílé, Vlčetína s částí Domaslavic (v Příběhu podještědské obce III). Vznikne tak celistvý obraz historie současné obce Bílá.   Knížka je založena jak na archivních a literárních rešerších, tak i na četných rozhovorech s pamětníky. První díl se snaží do jisté míry vyprávět příběh podještědské vesnice obecně. Pokusí se vás seznámit s ději a událostmi, které měly zásadní vliv na celý mikroregion Českodubska, či chcete-li českého Podještědí. Z tohoto důvodu jsme zvolili i souhrnný titul Příběh podještědské obce.

Pomyslným i skutečným završením úspěšné loňské výstavy Zrcadla do minulosti se stala kniha Požár města Česká Lípa v roce 1820. Publikace však přináší mnohem více, než jenom kompletní výstavu v tištěné podobě. Již od počátku byla zamýšlena jako příležitost nejenom z několika úhlů pohledu podrobně popsat osudný požár 12. května 1820, ale především barvitěji ho zasadit do širších souvislostí celkové historie a stavebního vývoje města. A zároveň, často v unikátní detailní nebo poprvé publikované podobě, komplexně představit související ikonografické a obrazové prameny. V neposlední řadě publikováním edičních přepisů dobových literárních a úředních písemností přiblížit atmosféru a ducha doby, kdy město muselo jako Fénix vstát z popela.

Publikace přináší komplexní pohled na život a dílo norimberského architekta Jakuba Schmeissnera (1874 - 1955), který zanechal svébytnou stopu na tváři architektury Libereckého kraje. Součástí monografie je kritické vydání architektových rukopisně psaných vzpomínek z roku 1946 ("Z mého života a tvory") a 1948 ("Zářivá minulost") uložených v norimberském městském archivu. Ty jsou čtenáři předkládány jak v českém překladu, tak i originálním německém přepisu, jejichž autorem je Tomáš Rataj. Dále kniha obsahuje katalog Schmessnerovy tuzemské i zahraniční tvorby. V rámci Čech, a to výhradně na území Libereckého kraje, byly Schmessnerovy realizace svázány zejména s rodinou průmyslníků Liebiegů, především libereckých Theodorem Liebiegem ml. (např. v Liberci přístavba vily Theodora Liebiega ml, zaměstnanecké sídliště Liebiegovo město, sídliště válečných poškozenců Domovina aj.) a jemu spřízněnou Helenou Schmittovou v Českém Dubu (dětský domov, hospodářský dvůr a několik obytných domů). Publikaci doprovází bohatý obrazový materiál. Ten kromě projekčních prací představuje i dosud neznámé architektovy kresby ze studijních cest a jeho působení ve Francii za první světové války. Realizované stavby dokumentují historické i současné fotografie. Publikace napomůže rozpomenout se nejen na jednoho pracovitého německého architekta, ale také poodkrýt jeho lidskou stránku a společenské vazby. Zejména ty, které navázal s německy hovořící průmyslovou šlechtou severních Čech. 

Ztrácející se stopy českých Němců z Jizerských hor postupně poodkrývá edice Domu českoněmeckéhoporozumění. Po osudech souvisejících s odsunem a gurmánských zvyklostech dává nyní nahlédnout na způsob jejich žertování. Jaké vtipy kolovaly mezi někdejšími obyvatel Sudet? Drsné i laskavé. Takové, jaký byl i tehdejší život místních lidí. Ze střípků složených pomocí pamětníků se tak vykořeněné pohraničí proměňuje v pestrý obraz krajiny, kterou si nelze než zamilovat.

proč Lieberec? Protože Liebe je německy láska. Protože až do roku 1945 mluvilo v Liberci 80 % jeho obyvatel německy a na unikátním charakteru města je to dodnes znát. Protože Liebiegové, kteří Liberec pozvedli k výšinám se stejným odhodláním a vizí jako třeba Baťa Zlín. Protože sem po válce přišla spousta talentovaných mladých lidí v čele s autorem Ještědu Karlem Hubáčkem a až díky nim se z Reichenbergu stal skutečně Liberec. Protože Liberec je láska na celý život. Proto Lieberec.  Autorem grafické úpravy průvodce je Jirka Toman ze studia Sudetype. Takže vám už teď musí být jasné, že to bude krása nesmírná! Včetně vlastního fontu Lieberec nebo úvodního motivu, ve kterém se v podobě teček objeví všech 104 445 obyvatel Liberce. A co všechno se v Lieberci o Liberci dočtete? Třeba to, kde jsou ty nejlepší kavárny, restaurace a hospody, kam vyrazit za uměním a do nočního víru velkoměsta (haha!) nebo kdy se konají ty nejzajímavější akce a festivaly. Dozvíte se ale třeba také kam se jít proběhnout nebo jakými architektonickými skvosty se Liberec právem pyšní. Chybět samozřejmě nemohou ani tipy na stylové ubytování nebo výlety do blízkého okolí. V průvodci na vás čeká také výběr mých editorialů, které vycházely týden co týden na stránkách blogu a které tak nádherně ilustroval MAT. Těšit se můžete také na dokumentární sérii z dětského domova v Hamru na Jezeře od renomované fotografky Hany Knížové. V průvodci najdete také seznam místních  dárků, bez kterých byste se rozhodně neměli z našeho města vracet. Je toho zkrátka víc než dost, co je v současném Liberci a jeho okolí k vidění! 

Kniha se věnuje historii a současnosti obce Pěnčín (okr. Liberec). Je společným dílem regionálních historiků archeologů z rozmanitých institucí (Státní okresní archivy Semily, Liberec, Muzeum Českého ráje v Turnově, Gymnázium Turnov, Městská knihovna Antonína Marka v Turnově, NPÚ ú.p. s na Sychrově, NPÚ ú.o.p. Praha 2 ad.) pod redaktorským vedením Pavla Jakubce ze SOkA Semily. Titul popisuje dějiny obce a jejího území od pravěku až do roku vydání. Samostatné kapitoly a tzv. apendixy byly věnovány také demografickému vývoji, dějinám selských stavení, závěru druhé světové války, významnému chovu vepřů v obci, ovocnářství, církvi, drobným památkách a kaplím, perzekuci rolníků v 50. letech minulého století, základní a mateřské škole, úkladné vraždě rohanského hajného, komunikací, spolkům, sportu, vodárenství, předkům konstruktéra Václava Laurina, místní židovské populaci či tragickému pádu stíhacího letounu MIG. Na 288 stranách textu doprovázeného více než 600 historickými a soudobými fotografiemi, mapami, plány či kresbami není opomenuta žádná ze sedmi místních části obce (Pěnčín, Vitanovice, Střížovice, Kamení, Albrechtice, Zásady či Červenice), což vyjadřuje i titulní fotografie, která v geometrické koláži představuje fotografie těchto částí. Kniha je již pátou publikací z volné řady monografií o dějinách obcí Pojizeří. S předchozími tituly o Sezemicích (2014), Kacanovech (2016), Příšovicích (2018) a Všeni (2019) ji spojuje stálé jádro autorského týmu a podobné (záměrně nikoli totožné) grafické provedení. Komplikovaný rok 2020 neumožnil knihu přivítat tak, jak by si zasloužila, nicméně distribuce zahájená již v listopadu obecním úřadem zajistila, že v současnosti je prodáno nebo rozdáno již několik set kusů titulu. Další jsou k dispozici ve vybraných knihkupectvích.